Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Sociální dovednosti představují soubor naučených schopností, které umožňují člověku obratně komunikovat v dané sociální (společenské) situaci. Mezi sociální dovednosti se řadí např. asertivita, řešení potíží s ohledem na danou situaci, schopnost komunikace, schopnost navazovat přátelství, schopnost řešení potíží v mezilidských vztazích apod. Sociální dovednosti se nerozvíjejí samy od sebe: jejich základy jsou položeny již v dětství. Stejně jako ostatní dovednosti se i sociální dovednosti lze naučit a posilovat v průběhu života. Viz také emoční dovednosti.

Emoční dovednosti znamenají „schopnost rozpoznávat, vyjadřovat a regulovat své emoce“. Emoční dovednosti jsou základem sebeuvědomění a dobrého duševního zdraví. Rozpoznání a pochopení vlastních emocí rovněž pomáhá rozpoznat emoce druhých lidí, což je nedílnou součástí způsobu, jakým komunikujeme s ostatními. Emoční dovednosti jsou důležité z mnoha důvodů. Pomáhají vyjadřovat a regulovat člověku jeho emoce, ovládat se, když je to nutné, rozpoznávat vlastní potřeby, být asertivní, budovat úspěšné vztahy, pečovat o svou pohodu a žít život podle svých představ. Bez dobrých emočních dovedností se člověk může snadno stát „vězněm“ svých emocí. Emoce často řídí lidské životy, aniž by se lidé vědomě rozhodovali, jakým směrem se vlastně chtějí vydat. Správně rozvinuté emoční dovednosti člověku umožní „poodstoupit“ od vlastních emocí a rozhodnout se, ve kterých případech jednání řízené emocemi vede žádoucím směrem a ve kterých nikoli. Emoční dovednosti se nerozvíjejí samy od sebe: jejich základy jsou položeny již v dětství. To, zda se člověk v dětství naučí rozpoznávat, vyjadřovat a regulovat své emoce, má později velký vliv na zvládání těžkých životních období, jednání s ostatními lidmi – a v neposlední řadě i na to, jak dobře vlastně člověk „zná sám sebe“. Stejně jako ostatní dovednosti se i emoční dovednosti lze naučit a posilovat v průběhu života. Viz také emoce, sociální dovednosti.

Motorické dovednosti (angl. motor skills) jsou pohybové sekvence, které se člověk naučil (natrénoval) . Motorické dovednosti se od narození v průběhu dětství postupně „samy“ rozvíjejí, ale důležité je i jejich neustálé učení a trénink. Motorické dovednosti každého jedince se proto mohou po celý život měnit (tzn. dále rozvíjet), nebo se na určité úrovni zastavit a zůstat stejné (pokud je necvičíme). Některé motorické dovednosti řadíme do hrubé motoriky, jiné do jemné motoriky. Viz také motorický, motorika, motorické schopnosti.

Sociální služby ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče jsou sociální služby (podle § 52 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů) poskytované osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby, a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení lůžkové péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb či pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb. Služba obsahuje tyto základní činnosti: poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Zdravotně sociální pracovník provádí činnosti v rámci preventivní, diagnostické, paliativní a rehabilitační péče v oboru zdravotně sociální péče a podílí se na ošetřovatelské péči v oblasti uspokojování sociálních potřeb pacienta. Práce zdravotně sociálního pracovníka se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání.

Sociální služba je činnost nebo soubor činností (podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů) zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. Nepříznivou sociální situací se rozumí oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, vlivem krizové sociální situace, dále životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby či z jiných závažných důvodů.

Sociální stažení znamená izolaci od okolí, omezení kontaktů se společností. Tento příznak se vyskytuje u řady duševních onemocnění, např. u schizofrenie. U pacienta nastává výrazná změna chování: přestává se stýkat s okolím, uzavírá se sám do sebe a do svého světa.

Sociální fobie neboli sociální úzkostná porucha je jednou z mnoha desítek druhů fobií. Tato úzkostná porucha je charakterizována pocity strachu a úzkosti ve společenských situacích, které postiženému způsobují značné potíže a zhoršují jeho schopnost fungovat v některých aspektech každodenního života. Tyto obavy mohou být vyvolány domnělou nebo skutečnou kontrolou ze strany druhých. Lidé se sociální úzkostnou poruchou se obávají negativního hodnocení ze strany druhých lidí. Mezi tělesnými příznaky se často vyskytuje nadměrné červenání, nadměrné pocení, třes, bušení srdce a nevolnost. Může se objevovat i koktání a zrychlená řeč. Pod vlivem intenzivního strachu a nepříjemných pocitů se mohou vyskytovat rovněž záchvaty paniky. Někteří postižení mohou užívat alkohol nebo jiné drogy, aby se tak pokusili omezit svůj strach a zábrany při společenských událostech. U lidí trpících sociální fobií se někdy stává, že se tímto způsobem sami „léčí“, zejména pokud nejsou diagnostikováni, léčeni nebo obojí; to může vést k nadměrné konzumaci alkoholu, poruchám příjmu potravy nebo jiným poruchám spojeným s užíváním návykových látek.

Sociální úzkostná porucha je jiný název pro sociální fobii. Viz také porucha.